Vítejte

V jedné moudré knížce jsem četla, že člověk je vlastně takový kočár na cestě, tažený dvěma koňmi jin a jang, s vozkou (myslí) a pasažérem (Mistr v nás). Přijde mi to jako krásné přirovnání. Moje cesta životem také vede trochu klikatě a občas má nějaký výmol, občas jsem se totiž zapomněla zeptat pasažéra kam to vlastně jedu. Život mě vede k vnitřní čistotě a vedomému žití skze láskyplné zdánlivě jednoduché momenty a prožitky. A tohle přináším svým spoluputujicím nebo chcete-li, klientům. Pokud se ptáte proč, v hlavě se vám rojí spousty myšlenek, uvízli jste v nějaké životní situaci, něco se vám nedaří, máte zdravotní problém či potřebujete je tak spočinout v láskyplné relaxaci, ozvěte se.

Jmenuji se Alexandra. Mimo mnoha jiného, jsem mámou tří báječných dětí, které jsou mojí největší inspirací a radostí, a které mě denně učí, jak žít tady a teď. Dříve jsem to totiž neuměla. Ani jsem netušila, že to jde. Většinu svého života jsem vlastně měla pocit, že mi nikdo nerozumí, a že ani já nechápu, co se kolem mě děje. Byl jsem zklamaná a naštvaná, ztracená jsem proplouvala svým životem, aniž bych skutečně žila.

Za život jsem prošla mnoha terapiemi a metodami, abych nakonec pochopila, že ne ostatní, ale JÁ jsem schopná si pomoct. Pouhé vědomí, že mohu změnit svoje smutné přežívání na skutečný, šťastný život mě kormidlovalo správným směrem. Trvalo několik let hluboké vnitřní práce, spoustu úsilí, sebereflexe a potoky slz, než jsem se uzdravila. Dočkala jsem se svého vytouženého třetího miminka, které kolem mě obcházelo dlouhých pět let, naučila jsem se potápět, ač jsem měla nepřekonatelnou fobii z vody, dokonce jsem sjela tobogán. Když byly mé nejmladší dcerce dva roky, projevily se u mně panické ataky...Bylo to poměrně těžké období, ale zvládla jsem je a během pár měsíců jsem se atak zbavila. Bez léků, sama. Jde to. Člověk jen musí mnohé přehodnotit a opravdu změnit. Stejně jako jsem pozdějji poznala téma deprese a jak s ní naložit...Někdy si říkám, že snad procházím těmi obdobími abych byla schopná lidem opravdu pomoci a věděla o čem to vlastně mluví, protože studovat psychologii a skutečně chápat jak fungujeme je dost podstatný rozdíl...